Jak popírání sebe sama vede ke kompenzaci jídlem?

Pokud často říkáte „ano“, i když hluboko uvnitř cítíte „ne“, můžete se ocitnout  v začarovaném kruhu, který se zákonitě promítá do různých oblastí vašeho života. Včetně jídla!!!

Potřeba zalíbit se ostatním a popírat své skutečné emoce a potřeby vytváří obrovský vnitřní konflikt, který často končí tím, že žena nevědomky hledá vytouženou svobodu (touhu být autentická) právě v jídle.

Jídlo se pak stává nástrojem, kterým se žena snaží kompenzovat svůj pocit bezmoci, kterou zažívá v důsledku potlačování sebe sama.

Když pravidelně potlačujete své skutečné pocity a potřeby, vytváříte uvnitř sebe obrovské napětí. Možná se snažíte vyhovět očekáváním ostatních, plnit jejich požadavky nebo nevybočovat z normy, ale přitom ignorujete, co opravdu potřebujete vy!!!

Toto neustálé přizpůsobování se ostatním vede k tomu, že ztrácíte kontakt sama se sebou a se svými emocemi.

Tato frustrace a pocit bezmoci se velice často odráží právě v jídle.

Jídlo se stává jediným místem, kde si tato žena dovolí "být svobodná" a konečně dělat to, co cítí. V takových chvílích následuje své chutě a dává jim volný průchod, protože má pocit, že si zaslouží splnit si to, po čem tolik touží. Má pocit, že konečně může dělat to, co opravdu chce, bez omezení a všech svazujících pravidel. Toto je však samozřejmě iluze!!! Neboť to, co považuje za autentické chování (naplním své chutě), je ve skutečnosti překroucená verze svobody.

Autenticita vs. přejídání

Když se přejídáme, tak často pár sekund prožíváme pocit (iluzorní) svobody od všech vnějších tlaků. Máme pocit, že konečně děláme to, co skutečně chceme – následujeme přece svou chuť, takže dáváme svému tělu, co si žádá.

Ale to je samozřejmě mega veliká iluze.

Ve skutečnosti toto přejídání není naší pravou svobodou, ale jen reakcí na hluboko potlačovanou frustraci z věčného přetvařování se...

Pravá autenticita znamená naslouchat svým skutečným potřebám!!! Naslouchat a respektovat to, jak se cítíme fyzicky a emocionálně.

Přejídání tedy samozřejmě není aktem sebelásky. Je to naopak krásně zjevný opak sebelásky a sebeúcty. Přejídání je dočasným únikem z tlaku, který sami na sebe vytváříme, když popíráme své hranice, pocity, sami sebe.

Autentické chování znamená dělat rozhodnutí, která vycházejí z lásky k sobě. Sebeláska se nikdy neprojevuje způsobem, který nám ubližuje. Láska k sobě znamená pečovat o své tělo i mysl, včetně zdravého vztahu k jídlu. 

Skutečná svoboda přijde teprve tehdy, když se naučíme říkat „ne“ věcem, které nám nevyhovují, a „ano“ svým autentickým potřebám.

Cesta ven z tohoto začarovaného kruhu začíná tím, že si uvědomíme, že...

Naše skutečná hodnota nespočívá v tom, jak moc se přizpůsobujeme druhým, ale v tom, jak dobře se staráme sami o sebe.

Když se naučíme nastavovat si zdravé hranice a naslouchat tomu, co doopravdy cítíme, začneme také dělat lepší rozhodnutí, která podporují naše fyzické a duševní zdraví – včetně našeho vztahu k jídlu.

1) Přijetí dalších úkolů v práci – Žena říká „ano“ na nové pracovní úkoly, i když je už přetížená a unavená, jen aby nezklamala kolegy nebo nadřízené.

2) Sociální události – Přijme pozvání na rodinné oslavy nebo společenské akce, i když touží zůstat doma a odpočívat.

3) Péče o druhé – Souhlasí s péčí o rodinné příslušníky nebo přátele, i když potřebuje čas pro sebe, protože se cítí povinna být vždy k dispozici.

4) Intimní vztahy – Řekne „ano“ na intimní blízkost s partnerem, i když se necítí připravená nebo nemá náladu, jen aby neublížila jeho pocitům.

5) Vstřícnost v konfliktech – Říká „ano“ během hádek nebo konfliktů, aby se vyhnula nepříjemným konfrontacím, i když cítí, že by chtěla mít odvahu stát si za svým názorem.

6) Stravovací návyky – Přijme jídlo nebo nápoj, který nechce nebo jí nevyhovuje, protože nechce urazit hostitele nebo se zdát nevděčná.

7) Osobní hranice – Říká „ano“ z laskavosti nebo jako ústupek i přesto, že jsou několikanásobně překročeny její osobní hranice, protože se bojí naštvání, odmítnutí nebo odsouzení od druhých.

Tyto situace zákonitě vedou k pocitu silné frustrace a celkového vyčerpání, neboť žena, která popírá své vlastní potřeby a pocity, aby uspokojila očekávání ostatních, rozhazuje svou vzácnou energii, nechá po ni doslova šlapat a to vede k tomu, že své skutečné a zároveň velice silně potlačené emoce promítá do sebedestruktivního vztahu k jídlu.