Když v ledničce hledáš víc než jen jídlo

Petra mi napsala hlubokou a velice osobní zprávu a má odpověď byla tato:

Ahoj Petí,

děkuji Ti za Tvůj upřímný a hluboký email. Fakt si moc vážím toho, že jsi právě toto citlivé téma takto otevřela, protože právě to, že věci pojmenujeme a dáme jim hlas, je prvním krokem k proměně. A to je zkrátka nádherné a silné.

Chci Ti připomenout to nejdůležitější: NEJSI ROZBITÁ. Nejsi slabá. Tvé noční nájezdy do ledničky nejsou důkazem „slabé vůle“!!! Jsou voláním Tvého těla a duše po péči, klidu, bezpečí. Je to poselství, ne selhání.

A teď prakticky k otázce: „Co mám dělat, když znovu a znovu chodím do ledničky a nejde to zastavit?“

➡️ Vzpomeň si na poslední „ledničkový nájezd“ a zkus si odpovědět:
„Co jsem si opravdu chtěla dát??? Co mi v tu chvíli opravdu chybělo? Čeho jsem neměla dost? Jaký jsem měla v tu chvíli pocit? Jak jsem se v tu chvíli cítila?“

Když si na tyto otázky opravdu odpovíš, tak si dost pravděpodobně, že to vlastně nebylo to jídlo, ale…

Tohle je přesně jedno z hlavních témat, se kterými pracujeme v 60 denním členství. Přidat se můžeš teď hned!!! Protože 98% sáhnutí po jídle má svůj skrytý význam – a když ho odhalíš, osvobodíš se! A to doslova! Jídlo (tučné, sladké, kynuté, mastné) přestane mít nad tebou moc.

A dobrá zpráva? Nemusíš na to být sama. Můžeš začít hned teď Najdeš v něm odpovědi, proč dieta funguje jen tehdy, když ji vydržíš a proč ji většina žen zkrátka nevydrží, proč si ukládáš recepty a přesto se cpeš rohlíkem, a proč se tě kila drží, i když máš vůli.

Vyprdni se na „dokonalý cíl“. Je to CESTA. Každý malý okamžik, kdy zpomalíš a řekneš si „už nechci ubližovat sama sobě“, je krok tím správným směrem.

Ty nejsi problém!!! Tvé sebedestruktivní chování je poselstvím...

S obrovskou úctou a podporou,
Edita ❤️