Ve svých 48 letech mám o 16 kg méně
skrze pochopení svých sebedestruktivních a návykových vzorců!
Nevěřím na pevnou vůli ani na kontrolu či omezování se! Miluji volné kalhoty, pizzu, modrou indulonu, barvím si vlasy, jsem od přírody lenoch, mám dvě úžasné děti a bájo muže. Učím ženy, jak ukončit každodenní válku s jídlem a zhubnout skrze střídmost a lásku k životu uvnitř svého těla.
Pokaždé, když jsem se zkusila ovládat a držet se na uzdě, skončila jsem ještě víc vyčerpaná a ještě víc mimo sebe.
Bolestí zad jsem skoro nemohla vstát z postele.
Měla jsem 16 kg nadváhy a sebevdomí na bodě mrazu.
Na SONU mi vyšla mírně ztučnělá játra.
Lomcoval mnou vztek, nesnesitelné pochybnosti a hluboký stud.
Věk mého organismu mi na diagnostické váze vycházel až o 10 let vyšší.
Každý den mě provázela naprosto vyčerpávající, až nesnesitelná únava.
Čím víc jsem se snažila držet pravidel a čím víc jsem jich znala, tím víc jsem se přejídala. Trpěla jsem záchvatovitým přejídáním. V e-booku Přestaň skákat, jak cukr píská sdílím svoji zkušenost bez filtru. A ano – ani titul z vysoké školy, ani certifikace a rekvalifikace poradce pro výživu mi v tomhle nepomohly.
Ahoj! Jsem Edita Berková - trenér / kouč pro ženy 40+
Myslela jsem si, že bez kontroly a biče nad sebou se žít nedá.
Místo toho se mi ale ukázalo, že právě:
neustálá kontrola, vztek, srovnávání se, nesnesitelné pochybnosti a pocit, že všechno dělám špatně, pocit, že jsem celá špatně, že se musím nějak opravit,
byly těmi největšími důvody, proč mě to neustále vracelo zpátky ke sladkému a k záchvatovitému přejídání.
Myslela jsem si, že abych to zvládla, musím být na sebe ještě přísnější.
Ale realita byla přesně opačná – čím vnímavější a jemnější jsem k sobě začala být, tím méně jsem potřebovala jídlo jako únik, odměnu, trest, důkaz svobody, naplnění nebo pocitu dostatečnosti.
Avšak být k sobě jemnější pro mě bylo dlouho něco nemyslitelného.
Byla jsem vyhlášená tím, co všechno stíhám, zvládnu, zařídím a obstarám. Výkon a úspěch pro mě byly hnacím motorem...
Celé roky jsem se snažila sama sebe opravit. Žila jsem v přesvědčení, že je se mnou asi bambilion věcí špatně.
Snažila jsem se nosit šaty, protože jsem si myslela, že o to víc budu ženou.
Říkala jsem ano, i když jsem uvnitř cítila jasné NE - chtěla jsem za všech okolností vyhovět a nezklamat.
Vztah s mužem, do kterého jsem dnes naprosto zamilovaná a se kterým už několik let zažívám doslova ráj na zemi, se tehdy rozpadal na kusy.
Zkrátka to bylo peklo. Psychicky ani fyzicky jsem na tom nebyla dobře. Navenek jsem samozřejmě fungovala na jedničku s tou největší hvězdičkou. Uvnitř jsem byla přesvědčená, že se celá rozpadám, že jsem tlustá, protože jsem slabá, a že ZHUBNOUT už nikdy nezvládnu, protože to prostě nevydržím.
Ale pravda je taková, že tady přece není co držet...
Copak fakt věříš, že jsme tu proto, abychom se celý život jen ovládaly a držely samy sebe na uzdě?
Zeptám se jinak.
Musíš se každý den ovládat, abys nesáhla po tvrdých drogách?
Musíš se denně přemáhat, abys nevypila tři lahve tvrdého alkoholu?
Ne. Prostě tě to ani nenapadne. Není to tam.
Tak proč nám připadá normální, že se až do konce života musíme každý den kontrolovat kolem jídla? Že se musíme hlídat, počítat, držet, zakazovat si…
... jen abychom pak večer přišly domů úplně vyčerpané a vyjedly všechno, co tam je?
Tohle přece není svoboda. Tohle je válka sama se sebou.
MOJE NABÍDKA
Pomůžu ti ke změně
21denní VÝCVIK
Balíček individuálních konzultací
KDO JSEM
O mně a způsobu mé práce
Nejsem fitness kouč, který žene ženy do výkonu, kontroly a dokonalého těla.
A nejsem ani výživový policajt s jídelníčky, vážením a pravidly.
Učím ženy stát na své straně. Ve vztahu k tělu, k jídlu a hlavně k sobě.
Protože my ženy neujíždíme na sladkém, pečivu, chipsech a záchvatovitém přejídání proto, že jsme slabé nebo že bychom měly nedostatek informací. Ale proto, že:
- roky fungujeme pro všechny kolem, že se rozdáváme, potlačujeme se a držíme se pod příšerným tlakem, že nesmíme zklamat,
- ignorujeme své tělo, únavu, emoce = sebe,
- musíme být perfektní a že nejdůležitější věcí na celém širém světě je mít náš nekonečný seznam povinností aspoň na chvilku odškrtnutý = legitimní právo na sekundový oddech.
A pak se divíme, že:
- večer hledáme úlevu v jídle;
- s námi zmítají nárazové záchvaty přejídání;
- vůbec nedokážeme respektovat pocit sytosti a jíme a jíme a jíme;
- pravidelný pohyb jen odkládáme a nebo máme pocit, že máme splněno, když se jednou týdně na 60 min trošku spotíme;
- nám pohled do zrcadla radost fakt nepřináší.
Není to proto, že bychom byly líné. Ne proto, že bychom měly slabou vůli. A už vůůůbec to není proto, že se málo snažíme!
A teď opravdu nemažu med kolem pusy.
A zároveň tě nebudu učit stát se „lepší verzí sebe“.
A nebudu ti říkat, co děláš špatně a kde by ses měla opravit.
NaUčím tě přestat se sebou zacházet jako s projektem.
Protože sebevědomí nevzniká z dokonalosti.
Sebevědomí vzniká z úcty.
Ženy vedu zpátky k sobě.
K přirozené střídmosti.
K radosti z pohybu.
K jídlu bez posedlosti.
K tělu, které už není nepřítel.
Protože když žena začne stát na své straně, změní se úplně všechno.
Přestane být posedlá jídlem.
Přestane se přejídat a odměňovat se sladkým.
Začne své tělo opravdu ctít a respektovat jej.
A její tělo se začne měnit bez permanentního boje.
Jsem toho důkazem. Tohle není fitness nebo další dieta.
Tohle je rozhodnutí stát na své straně.
