INSPIRACE PRO TEBE
Koučovací otázky
Každá odpověď je dalším krokem k osvobození...
Prosím, vezmi si tužku, papír a klid sama se sebou...
- Jaká je Tvá úplně první vzpomínka na to, kdy ses cítila negativně vůči svému tělu a svému vztahu k jídlu?
- Jaká jsou Tvá současná přesvědčení o vlastním boji s jídlem a váhou?
- Jak bys chtěla proměnit svůj vztah k jídlu?
Protože se příběh našeho života stává naším vlastním životem, je moc fajn projít si svůj životní příběh ještě jednou a podívat se na něj s novým porozuměním sebe a svého chování.
- Proč si myslíš, že máš potíže s jídlem a s vnímáním svého těla?
- Jaký příběh si sama sobě vyprávíš o svých obtížích s jídlem?
- Jaké příběhy jsi slyšela od ostatních o svém těle a svém vztahu k jídlu?
Prosím, zapiš si za uši jednu zásadní věc: tvá posedlost jídlem, tukem nebo sladkým tě nijak nedefinuje! Není to důkaz, že jsi slabá, líná nebo pokažená. Zkus se na svou závislost podívat jinak. Ne jako na ostudnou chybu charakteru, ale jako na cestu k pochopení sebe sama.
- Dokážeš si vybavit chvíle, kdy jsi byla ignorována, kritizována, odmítnuta nebo zahanbena za to, že jsi řekla pravdu?
- Byla jsi někdy jako dítě obviněna, že jsi „příliš citlivá“ nebo přehnaně reaguješ?
- Dokážeš si vybavit chvíli, kdy jsi cítila, že něco není v pořádku, ale nikdo jiný si toho nevšiml a nebo se tzv. dělalo, že to není? Stejně jako v pohádce Císařovi nové šaty - kdy jediné malé dítě zakřičelo pravdu, že císař je nahatý, ale všichni ostatní slušně a plní strachu obdivovali neexistující šaty.
- Jakými způsoby jsi začala skrývat nebo potlačovat své myšlenky, pocity či názory, abys mohla „zapadnout“?
- Jak si myslíš, že to ovlivnilo Tvůj vztah k jídlu, jedení nebo Tvému tělu?
Tato cesta nás všechny vede zatáčkami k vlastnímu středu. Chce se po nás, abychom zanechaly staré smrduté představy o sobě samých a znovu v sobě rozdmýchaly vlnu lásky a úcty k životu, který v nás proudí.
- Jakým způsobem tě přejídání, pocit "nemám dost", ujíždění na sladkém udržovaly / udržují "nad vodou" v těžkých časech? Jak Ti to slouží?
- Pokud bychom Tvé stravovací návyky přirovnaly ke kládě, která Tě drží nad vodou, tak proč máš strach se jí pustit? Co by se stalo, kdybys tuto "záchranou" kládu nechala uplavat? Co Ti brání se pustit?
- Teď si vzpomeň na svůj poslední nekontrolovatelný zážitek (přejídání, opakované přidávání, vybrakování šuplíku se sladkostmi...apod.) a popiš detailně, co se v Tobě odehrávalo! Co přesně jsi cítila? Co s v Tobě odehrávalo? Je to naprosto zásadní. Vím, že na to přijdeš! Někdy to trvá déle, ale jde to!!! Věř mi! A právě v tom je zakopaný poklad - tvůj diamant. Jakmile na to přijdeš, vytvoř si na základě tohoto zjištění vlastní mantru.
- Jaké pocity se mohou skrývat těsně pod povrchem tvých negativních myšlenek o těle?
– stud (za to, jak vypadám, nebo za to, že „nemám vůli“),
– vztek (na sebe, na druhé, na svět),
– smutek (že jsem nebyla přijata taková, jaká jsem),
– osamělost (přesvědčení, že mě nikdo skutečně nevidí, pocit, že mě nikdo nemá vlastně pořádně rád).
Většina z nás se už v dětství naučila ignorovat, co nám tělo opravdu říká. Jedli jsme a i nadále jíme, protože je čas, protože to někdo připravil, abychom potěšili druhé, abychom si dali, když to tady je a poslušně sníme to, co se nám nandá (v jídelně, v restauraci, u tchýně...).
Tento „šum“ nás zcela odpojuje od našich instinktů a často vede ke zcela nevědomému jedení, tláskání a přejídání se...
Jídlo není dobré ani špatné a kultivace střídmosti není totéž co hubnout. Naladit se na své signály hladu a sytosti znamená rozpoznat fyzický a emocionální hlad a rozhodovat se vědomě.
Cesta k zotavení nás nevyhnutelně vede zpět na místo naladění se na vlastní tělo – na místo, kde se před moudrostí vlastního těla pokloníme. Abychom se tam dostaly, musíme se nejprve naučit naslouchat.
- Jaké číslo na škále hladu máš nejčastěji ve chvíli, kdy začneš jíst? (od 1 - 10, kdy 10 je nejvíc)
- Jaké číslo na škále hladu máš nejčastěji ve chvíli, kdy přestaneš jíst? (od 1 - 10, kdy 10 je nejvíc)
- Jaké fyzické pocity jsi zažila za posledních čtyřiadvacet hodin?
Představ si dva zásobníky – Zásobník A a Zásobník B.
Zásobník A je ten, který se naplňuje, když tvoje tělo potřebuje fyzickou výživu. Naplňuješ ho jídlem.
Zásobník B je ten, který se naplňuje, když potřebuješ emoční nebo duchovní výživu.
Ten se naplňuje pozorností, náklonností, oceněním, meditací, modlitbou, tvořivostí apod.
Žádné množství jídla nikdy nenaplní Zásobník B.
A tak se často stává, že Zásobník A je plný až přetéká, a my jsme přesto hladoví.
Nebo se bojíme naplnit Zásobník A, protože se děsíme, že nebudeme umět přestat.
Mnoho z nás si myslí, že existuje jen jeden zásobník – aniž by tušilo, že jsou dva.
Prvním úkolem je tedy naučit se je od sebe rozeznat.
A to se dělá tak, že se nejdřív naučíš poznat, kdy je to Zásobník A, který potřebuje naplnit.
Aby ses to naučila, musíš se naučit rozpoznávat fyzické signály hladu – tedy skutečné tělesné pocity ve svém těle.
„Mám chuť na pizzu“ není fyzický signál hladu!
Skutečný fyzický hlad je mnohem jemnější, mnohem víc jako šeptání než křik. A hlavně (!!!) přichází pomalu! Nikdy nepřichází jako hrom z čistého nebe!!!
Aby ses naučila rozpoznat své hladové signály, musíš se naladit a naslouchat svému tělu. Naučit se oddělit Zásobník A od Zásobníku B.
Představ si, že dokážeš číst i ty nejjemnější zprávy svého těla – slyšet nejen křik, ale i šeptání.
Představ si, že poznáš rozdíl mezi svými fyzickými signály hladu a emočním hladem.
Představ si, že jíš, když jsi hladová, a přestaneš, když jsi sytá.
DENÍK JÍDLA a POCITŮ
Ne, toto není další dietní deník.
Nejde o počítání kalorií ani o zapisování „hříchů“. Jde o to, všimnout si toho neviditelného. Všimnout si pocitů = spouštěčů. Protože skutečné a pravé hubnutí není o tom co jíš, ale proč!!!
- Na několik příštích týdnů si zapisuj:
- den a čas,
- co jsi jedla nebo pila,
- co jsi dělala, myslela a cítila těsně před jídlem,
svoje číslo hladu před jídlem a po jídle (na škále 1–10).
Vím, že se to může zdát jako MEGA OBROVSKÝ VOPRUZ, ale není!!! Jsou to diamanty. A děláš to pro sebe!!! - Ale i přesto, že to děláš jen a jen pro sebe, tak i přesto pravděpodobně narazíš na odpor. Možná ti mozek vyprodukuje myšlenky jako: „Nesnáším zapisování. Nemám čas. Je to blbost.“ Nebo si budeš psát jen tehdy, když se ti daří — a přestaneš, jakmile se přejíš nebo tzv. „selžeš“. Tohle je klasický hlas dietního myšlení. Ten, který šeptá: „Když to nedokážu dokonale, nemá to cenu.“ Jenže o dokonalost tu přece vůůůbec nejde. Jde o zvědavost z objevování!!! 🙂
Protože pravda je tato: Když jíš bez vědomí, zůstáváš v těch stejných emočních smyčkách. Když začneš psát, přineseš je na světlo!!! - Přejídání, věčné uždibování, sladké odměňování apod. je způsob, jak nevidět pocity.
Zapisování je způsob, jak je uvidět.
Každým zápisem doslova vytváříš novou neuronovou cestu v mozku. Představ si to jako saně na zasněženém kopci — čím víckrát jedeš stejnou stopou, tím rychlejší a hlubší se stává. Deník ti pomáhá vytvořit novou stopu. A čím častěji po ní pojedeš, tím snazší ta jízda dolů bude.
Takže to neděláš proto, aby sis hlídala jídlo!!! Děláš to proto, aby sis porozuměla. Aby ses přestala jen automaticky přizpůsobovat starým vzorcům a vymletým dálnicím, které tě ničí — a osvobodila se do lásky a nekonečné úcty vůči životu, který pro tebe s tou největší láskou uvnitř tvého těla tepe každou sekundu. - Písemný zápis je zkrátka nejvíc super!!! Sama jsem se mu vyhýbala celé roky a taky jsem celé roky přibírala a byla zoufalá!!!
Když si budeš své vzorce zapisovat, všímavost se postupně stane automatickou a časem už tužku a papír nebudeš tolik potřebovat. Bude totiž pro tebe čím dál jednodušší poznat své "hladové" signály a všimnout si, kdy tvé chování není v souladu s tím, co tělo skutečně potřebuje.
Neexistuje tisíc důvodů, proč jíš, i když nemáš hlad, nebo proč si nedovolíš jíst, i když hlad máš. Ale existuje jen pár opakujících se vzorců, které se stále vrací. A ty prostě poznat chceš!!!!! - Můžeš si všimnout, že některé denní doby jsou pro tebe nejtěžší. A tak se opět ptej sama sebe: Proč právě teď?
Nebo jsou to né úplně vyladěné vztahy, které spouštějí tvé stravovací vzorce, nebo určité situace, vzpomínky, nebo poměrně často stačí jen myšlenky - ty dokáží udělat pěknou paseku!!!
Můžeš si všimnout, že když příliš dlouho čekáš, než se najíš, tak se nakonec přejíš.
Nebo že když si řekneš, že určitá potravina je zakázaná a že ji za žádnou cenu nesmíš, tak přesně tento (nesmyslný) zákaz může spustit pěknou paseku....
Protože právě tyto nevědomé a zároveň velice silné myšlenky vytváří dietní myšlení.
- Takže já opravdu chápu, že dost pravděpodobně toto zadání nenávidíš a mega nejvíc se ti do něj vůbec nechce. Opravdu to chápu a opravdu jsem to měla úplně stejně. A teď? kdykoliv se ve mně odehraje nějaký nesoulad, tak jen jak to jde, tak si sedám a píšu. Protože vím, že právě tento malý akt, do kterého se mi dřív tolik nechtělo, mi VŽDY, opravdu VŽDY ukáže a prosvítí něco naprosto zásadního.
S laskavou zvědavostí se totiž dá přijít na to, co tě opravdu vede k tomu, co se ti nelíbí, a přesně touto péčí a zájmem se to začne všechno měnit... SAMO!
INSPIRACE PRO TEBE
Důležitá uvědomění!!!
- Nejdůležitější je uvědomit si, že TY NEJSI SVÝM NUTKAVÝM CHOVÁNÍM!!!!!!!Toto neovladatelné chování se prostě jen objevuje. Děje se to samo!!!!!!!
- Rozdělení svého mozku na nižší, zvířecí, primitivní část a na část nejvyšší je na této cestě naprosto zásadní!!!Tato dolní, primitivní, zvířecí část Tvého mozku je naprogramovaná stejně jako se pes naučí "sedni a lehni". NEZTOTOŽŇUJ SE S NÍ!!!!!!!! Odděl se od této části. Nejenže to jde, ale je to i nejvyšší vrchol sebeúcty a vědomého života!!!
- Nahlížej na své neovladatelné chování, kdy jsi v područí svého nižšího, zvířecího, primitivního mozku jako na neurologické bahno.Jedná se o posilování vědomého odstupu!!! To je ta LÁSKA!!! To je ta SEBEÚCTA!!! Přestaň svému nutkavému chování věnovat pozornost. "No a co, tak mám chuť na tohle a tohle. Koho to zajímá? Mě rozhodně ne, protože vím, že je to NELÁSKA, je to neurologické bahno, je to naučené chování primitivní, zvířecí, dolní části mého mozku, které za chvilku přejde!!! To nejsem já! Nemusím to poslouchat!!!"
- Neuroplasticita Tvého mozku závisí na Tvé pozornosti! Tvá pozornost opakovaně propojuje Tvé neurony.Je to OPRAVDU TAK!!! Tvůj mozek je tvárný. Je jako modelína. A Tvá pozornost tuto tvárnost ovlivňuje. Proto se říká: "Kam směřuje Tvá pozornost, to roste." Tvou pozorností se posiluje i daný návyk. Stejně tak to funguje i opačně – nedostatek pozornosti oslabuje nervová propojení a v našem případě to jsou nervová propojení, která vedou k přejídání nebo záchvatovitému jedení. Pozornost má opravdu, opravdu, opravdu skutečné fyzické účinky na dynamiku mozku!!!
- Ty nemáš problém!!! Jen nevíš, že jsi v područí NELÁSKY a v područí své dolní, primitivní části mozku!!!Když nemáš žádný problém, tak tomu ani nedávej žádnou nálepku nebo jméno!!! Protože jménem či nálepkou z něj zákonitě uděláš nepřítele, proti kterému musíš bojovat. A tato cesta je opak boje!!!!!! Protože boj vede k další pozornosti a prohlubování nelásky a to je to poslední, co bychom chtěli! 🙂
INSPIRACE PRO TEBE
Nalaď hlavu na vítězství!
Představ si ten příšerný pocit, kdy člověk opovrhuje druhou lidskou bytostí... Když si toho druhého vůbec neváží a dává mu to jasně najevo. Nechává mu jen zbytky, nakupuje pro něj jen to nejlacinější a nezdravé jídlo, jen aby už konečně dal pokoj a neotravoval.
- Takto se často chováme k našemu vzácnému tělu, které nás bezmezně miluje a pracuje pro nás dnes a denně a to bez přestávky...
- Vědomá volba jídla je magickým a velice mocným nástrojem k probuzení sebelásky a sebeúcty jako stavebního kamene pro zářivý život!!!
- Učíme se přistupovat k jídlu a tedy i sami k sobě s největším respektem, láskou a péčí. Posilujeme tak nejen své tělo, ale i svou duši.
- Každé sousto je dalším krokem k hlubšímu pochopení a poznání, jak úžasnou a magnificentní lidskou bytostí jsi.
To, co jíš, často odráží, jakou hodnotu máš sama k sobě. Na této cestě se učíme vnímat jídlo jako zrcadlo, které odráží naši vnitřní hodnotu a momentální rozpoložení...
Už teď jsi Sytá, Svobodná & Sexy!
S láskou a úctou, Edita