Jak se přestat utěšovat jídlem?

Mnozí z nás se poctivě naučili používat jídlo jako zdroj útěchy, odměny nebo prostředku k vyrovnání se s emocionálním zmatkem (a mnohdy to nevědomky bohužel učíme i své děti).

1. Je ti smutno? Dej si bonbon nebo bábovku, to tě rozveselí.

2. Byl jsi hodný? Tady máš sušenku jako odměnu.

3. Jestli sníš zeleninu, dostaneš zákusek.

4. Měl jsi těžký den? Pojďme si dát něco dobrého na zub.

5. Nebuď smutný, dám ti čokoládu, to tě uklidní.

6. Když budeš brečet, nedostaneš zmrzlinu.

7. Udělal jsi úkoly? Můžeš si dát něco sladkého.

8. Babička ti koupila tvé oblíbené bonbony, protože tě má moc ráda.

9. Dostaneš pamlsek, když budeš poslušný.

10. Nemůžeš usnout? Dám ti hrnek teplého kakaa.

11. Dneska jsi byl statečný, zasloužíš si dortík.

12. Jsem na tebe hrdá, pojďme to oslavit večeří v restauraci.

13. Ty se nudíš, tak pojď, dáme si něco dobrého na chuť.

Vzpomínáte? Co na to říct, že… ?

Cyklus omezování se, že si zakážete raději tak nějak všechno a následný cyklus přejídání, jsou známkou závislosti. Závislosti na jídle. 

Když se cítíme omezeni, ošizeni, přehlceni, když cítíme, že se musíme přetvařovat a snášet něco, co už dávno snášet nechceme, máme většinou pořádný vztek, který dáme ale jen málokdy najevo.

Potřeba jíst se tak stává neodolatelnou – teď si konečně můžu dovolit dělat to zakázané, konečně si můžu také něco dopřát, teď mě chvilku nikdo nebude šidit, brát mi! Ano, teď se chvilku nemusím s nikým dělit a mohu teď konečně chvilku nadržovat sama sobě (a ne těm druhým).

Odstřihnout se od všeho stresu!

Být konečně chvilku sama sebou.

Mnohdy náš potlačený vztek, o kterém ale opravdu mnohdy ani nevíme, je tak velký, že se přejíme až k prasknutí. A vzápětí na dveře nekompromisně zabuší ty šílené pocity viny, které si ustelou na obří nelásce, kterou zamíříme vůči sobě.

Nemůžu se přece zlobit na druhé, takže to všechno obrátím proti sobě!

Ztrácíme kontrolu.

A ve snaze znovu kontrolu získat, najdeme si nějakou úžasnou dietu a tedy i další omezení.

A tak se za chvilku opět cítíme omezení, ošizeni, přehlceni, nemilování a dál pěstujeme přetvářku, že je vše zalité sluncem.

Pochopení tohoto cyklu je prvním krokem k osvobození se od něj.

Mnozí z nás byli naučeni vnímat jídlo jako zdroj útěchy, podobně jako alkohol nebo jiné látky. Pokud však v tomto bludu budeme pokračovat, problém, který jídlem nevědomky řešíme, se samozřejmě nevyřeší, ale spíše logicky zhorší. 

Počáteční cukrová euforie trvá asi 13 minut. Poté přichází prudký pokles, který nás nechává cítit se tak mizerně, že občas doslova lapáme po dechu.  

Abychom se z tohoto „fajného“ kruhu dostali, je nezbytné začít co nejdříve naslouchat signálům našeho magického těla a přestat používat jídlo k uklidnění každodenního emocionálního nepohodlí.

To uděláme tak, že si toto všechno začneme UVĚDOMOVAT!!! 

Nuda???

Přísahám, že není!!!

NAOPAK!!! Je to ta nejúžasnější cesta sama k sobě!

Změna našeho vztahu k jídlu vyžaduje uvědomění a každodenní bdělost. Začnete se učit rozlišovat mezi fyzickým hladem a emocionálními chutěmi!!! A hlavně začnete rozumět, pod vlivem jakých emocích zrovna jíte. Naučíte se přestat jíst, když budete nasyceni, protože teď už to nemusíte všechno sníst a můžete jít od stolu i přesto, že na talíři něco zbylo…

Právě to a mnoho dalšího je hlavním tématem 6 měsíčního programu Sebeúcta jako nejlepší dieta.

Těším se na vás.

S hlubokou úctou, Edita