Není hlad jako hlad, aneb přestaň v sobě poslouchat zpovykanou princeznu…

Většina žen s nadváhou se už v dětství naučila ignorovat signály svého těla.

Naučily se jíst, protože je čas, protože to někdo připravil, protože chtějí potěšit druhé, nebo jen proto, že „to je na stole“. Výsledkem je nevědomé jedení – přejídání se, tláskání, nesmyslné odměňování se jídlem nebo jedení jen tak „na autopilota“ – bez toho, aby vnímaly, co skutečně potřebují.

Naladit se na své signály hladu a sytosti znamená rozpoznat rozdíl mezi fyzickým a emocionálním (vlčím) hladem a vrátit se ke kontaktu se sebou a s tím, co Tvé úžasné tělo opravdu potřebuje – co se uvnitř Tvého těla odehrává na emocionální úrovni!

Když se naučíš naslouchat, přestáváš bojovat s jídlem a původně neovladatelné chutě tě přestávají ovládat. Hubnutí se pak stává vedlejším efektem – nikoli cílem, což je pro většinu žen úplným šokem. A právě tady začíná pravá svoboda – první krok k životu, kde jídlo není zdrojem boje, odříkání, nelásky a stresu, ale spojením se s vlastním životem a láskou k sobě samé.